Ironman South Arfica je kontinentální mistrovství a tedy je i patřičně obsazeno kvalitní konkurencí. Do Port Elizabeth jsem přijel s jasnou vizí a dobrou formou. Aklimatizace proběhla dobře a díky tomu, že jsem zde byl několik dní před závodem,  jsem měl možnost dokonale poznat tamní trať. V den závodu panovaly poměrně příznivé podmínky – slabý vítr a jasno. Oceán byl zvlněný, ale v porovnání s předchozími dny to nebylo tak drastické. Start závodu byl naplánovaný na 6:30. To je přesně doba, kdy začíná svítat. Start plavání se mi vůbec nepodařil, nezachytil jsem větší skupinu a byl jsem odsouzený se s plaváním popasovat v menší skupince. V rozlehlém oceánu s houpavými vlnami bylo těžké se orientovat a musím přiznat, že jsem podal velmi špatný výkon (57min). Cyklistická část je rozdělená do dvou okruhů, převážně lemující pobřeží. Vítr zde vane konstantně – buď jedete po větru nebo proti větru jiná možnosti prakticky není. Samotný profil je spíše pro milovníky rychlé jízdy, prakticky vše se dá jet na „velkou pilu“ a technické dovednosti nejsou třeba. Těžko říct, jak trať bude vypadat příští rok, ale rozhodně by tomuto závodu slušela propracovanější cyklistická část. Čas mého kola byl 4:51. Běžecká část se odehrává v centru Port Elizabeth s neskutečnou diváckou kulisou, kterou jsem ještě asi nezažil. Nepříznivou situaci po cyklistické části jsem se snažil napravit v závěrečné disciplíně. Běžecká trať se podobá té v Nice – stín zde není, ale nakloněná rovina ano. Zde vane vítr a běh se stává náročným. Má taktika byla zkusit „all in“, ale nepřepálit začátek jako v Curychu, kde jsem první kilometry dal za 3:30. Tempo jsem rozběhl po 3:45 a takové tempo jsem držel zhruba do 25. km, potom jsem začal slábnout. Poslední ze čtyř okruhů už byl o morálce. Závěrečné kilometry mě trápily silné křeče. Čas maratónu byl 3:00,17 a celkový čas 8:55,47, to stačilo na 18. místo v celkovém pořadí.

Závěrem doporučení pro tento závod – pokud se chystáte na tento závod, připravte se na následující faktory: jiné klimatické podmínky, vlny v moři a chladnější vodu, silný vítr a horší stav silnice, navíc jízda vlevo. Vše vynahrazeno úžasnou atmosférou a skvělou pohostinností místních obyvatel.  Počasí je nevyzpytatelné – týden před závodem jsme měli poměrně chladné počasí, v den závodu byly tropy.

Typ na ubytování: http://www.beachwalk.co.za/ – levné a útulné ubytování se snídaní. Navíc cca 300 metrů od startu plavání.

V roce 2014 jsem se zúčastnil curyšského Ironmana. Objektivně tento závod nepatří mezi nejpopulárnější podniky ze seriálu Ironman. Už možná chápu proč. Ironman Zurich jsem si vybral z donucení jako plán B po zranění, které jsem začátkem sezóny 2014 měl. Když jsem si zjišťoval informace o závodě – věděl jsem jedno, trať není moc rychlá. Cesta do Curychu je poměrně snadná, přes Německo to uteče poměrně rychle. Ve Švýcarsku si musíte koupit dálniční známku, kterou mají pouze na rok. Stojí okolo 50 Eur. Celé zázemí závodu je na jednom místě, nedaleko centra, hned u dominanty města Curyšského jezera. V zázemí vás čeká vše potřebné: expo, depo, briefing, pasta party, registrace a depo, které je jen jedno. Švýcaři si potrpí na pořádek, tak dejte pozor v den závodu na uzavírky a příchod do depa. Parkování nedaleko plaveckého startu je možné, ale chce to pevné nervy. Pakliže jste ubytovaní v nedalekém hotelu, volte raději shuttle bus. Dejte si pozor na start plavecké části! Start je situován zhruba 500 metrů od depa.

Plavecká část v Curychu probíhá v krásném, čistém, teplém jezeře v jednom okruhu se specifickým australským výběhem. Plavání zde bývá zpravidla o něco delší a orientace mi subjektivně přišla náročnější. Australský výběh je někde za polovinou plavecké části. Běží se přes ostrůvek, který je obsypán diváky. Depo probíhá tradičním způsobem – jsou zde pytle BIKE, RUN a drop zóna. Cyklistická část je rozdělená do dvou stejných okruhů po 90km. Dá se rozdělit na tři části. Tou první je zhruba 25 km dlouhý usek zcela po rovině – podél jezera. Zde se závodník krásně srovná po plavecké části a dostane se do tempa. Člověk má pocit, že cyklistickou část bude mít rychle za sebou. Druhá část je úsek od 25. do 72. km. Tato část je houpavá, technická a náročná. Za to ale projíždíte typickou švýcarskou krajinou, která má své kouzlo. Z houpavého profilu se krajina změní v kopcovitý. Na zhruba 55. km je stoupání o délce 3 kilometrů se sklonem 5%. Druhý kopec je podobně dlouhý, ale procento stoupání je menší. Potom následuje sjezd – hodně ostrý a rychlý sjezd, kde je zákaz jízdy v hrazdě. Kdo si věří, může jet opravdu hodně rychle. Sjezd není technický, a pakliže je sucho, tak se to dá pustit bez brzd. Třetí pasáž je opět podél jezera, která vás zavede zpět k depu až k legendárnímu Heartbreakhillu. Zhruba kilometrový kopec je obsypán davy fandících diváků. Kopec je klasický „utahovák“, který zakončíte ve stoje. Je to dost příjemné zpestření, na které se vlastně i těšíte. Celý závod jsem objel na klasické kombinaci převodů 53/39 x 11/25 bez problémů se solidní průměrnou kadencí 88 ot./ min.

Běh v Curychu má být v roce 2016 změněn. To považuji za dobrý krok. Myslím, že běžecká část nepatří/nepatřila mezi ty příjemné. 4 okruhy po 10,5 km se táhly podél jezera a místního parku. Byla to samá zatáčka a vracečka. Výhoda to byla pro diváky, kteří vás měli šanci vidět několikrát v jednom okruhu. Běžce to ale rozhazovalo. Vždy když jsem chytl rytmus, tak přišla prudká zatáčka, která mně běžecké tempo rozhodila.

Cíl a banket byl standardní. Teplá sprcha i dost občerstvení v Curychu je. Závod nepatří mezi rychlé závody a rozhodně zde nečekejte prolomení osobních rekordů. Švýcarsko je drahá země, ale závod má své kouzlo a věřím, že mnozí závodníci se sem rádi vrací.

Trénink na Ironman Zurich bych v závěrečné části přípravy směřoval do kopců. Ne prudkých, ale táhlých okolo 2-5% stoupání. Zde bych se zaměřil na jízdu v hrazdě, zda jste schopni udržet techniku šlapání, rychlost a aero pozici i při mírném stoupání. Ironman Zurich je jak dělaný pro dobré cyklisty.

 

 

Mallorca je právem považována za cyklistický ráj. Na jaře zde potkáte davy cyklistů, včetně profesionálních stájí. Tamní klima je příznivé, profil různorodý a silnice převážně v perfektním stavu. Triatlonových akcí je zde celá řada od lokálních závodů, až po světovou sérii Ironman a Challenge. Ironman zde má dva podniky: Ironman Mallorca a Ironman Mallorca 70.3. Oba dva podniky mají zázemí ve známém letovisku Port d´Alcúdia. V sezóně od května do října lítá z Česka pravidelná linka a let trvá 2:30h. Vaše cesta ale nekončí! Dostanete se teprve do Palmy – hlavního města Mallorky, které se nachází zhruba 60 kilometrů od Alcúdie. Budete muset vyřešit ještě samotný transfer. Taxi stoji okolo 70 Euro a na kufry s koly jsou místní taxikáři zvyklí, za to autobusáci ne! Před samotným letem si u cestovky zjistěte, zda Vám zajistí transfer.

Zázemí závodu se nachází v centru Alcúdie (registrace, expo, briefing apod.) a u obou podniků je jen jedno depo! Ironman Mallorca 70.3 (v květnu) nabízí až 4000 míst a bývá tento podnik vyprodaný! Ironman Mallorca (v září) má okolo 2000 míst.

Plavecká část u obou podniků je na stejném místě – v mořské zátoce. Voda zde je krásně čistá a klidná! V květnu má voda již okolo 20 stupňů, ale o použití neoprenů není pochyb. V září je voda o dost teplejší – okolo 25 stupňů. Při prvním ročníku v roce 2014 se plavalo bez neoprenů, letos byl pro AG povolen.  Startuje se z pláže a chvilku budete muset běžet, než se začne plavat, přesto bych plavání zde označil jako velmi příjemné. Skvěle se zde orientuje a díky čisté vodě většinou vidíte dno. Depo je řešeno tradičním způsobem (převlékací stan, 2 pytle kolo – běh). Na půlce se ale depem proběhnete, místní depo patří mezi nejdelší depa v seriálu Ironman.

Cyklistická část – v zářijovém termínu trať míjí trasu (Can Picafort – Manacor – Petru – a zpět Can Picafort – Sa Pobla a Alcudie) druhá část už je stejná jako při Ironman 70.3). Prvních 90 kilometrů je spíše rovinatého charakteru – bez technických pasáží, táhlých stoupání a rychlých sjezdů. Problém může být sílící vítr vanoucí od moře a tedy příjezd do Alcúdie je v protivětru. Druhých 90 kilometrů (nebo trať Ironman 70.3) je jiné kafe! Trať jde přes města (Port de Pollenca, Pollenca, Lluc, Moscari, Buger, Muro, Sa Pobla a zpět do Alcúdie). První část trasy je stále po rovině podél moře, ale od města Pollenca se profil začne mírně zvedat. Čeká Vás pasáž 7 kilometrů dlouhá, kde to moc nejede – silnice je rozbitá a Garmin stále ukazuje okolo 1-2% stoupání.  Jakmile uvidíte patník s číslem 7, začne stoupání o délce 7,7 kilometrů. Samotné stoupání není brutální, ale je poctivé – Garmin ukazuje rozmezí od 4-7%. Po vyjetí této pasáže ještě není vyhráno. Následuje houpavá pasáž zhruba 7 kilometrů a pak začne technický sjezd. Ten chce mít před závodem projetý. V Calmari se odbočí ostře doleva směrem na Campanet. Silnice zde byla dost zničená, ale silničáři tuto pasáž dali do kupy. Ani zde si moc neodpočinete, je zde celá řada krátkých, ale ostřejších „brdků“. Závěr z Buger do Mura, Sa Pobly a zpět do Alcúdie je vesměs po rovině nebo mírně z kopce. Jediné, co může jízdu znepříjemnit je sílící vítr.

Běh, jak u půlky, tak v celém Ironmanu je ve městě. Z části podél moře, z části městem. Vše ale po rovině. Dá se zde běžet rychle a máte přehled o soupeřích. Střídají se zde pasáže ve stínu a na slunci, ale díky větru od moře se tělo docela dobře chladí.

Oba podniky vřele doporučuji. Půlkou se dá sezóna otevřít a na celém můžete sezónu zakončit. Rekordní časy zde ale nečekejte. Táhlé stoupání i technický sjezd prověří vaše cyklistické dovednosti.

 

Očekávaný závod v Šamoríně dopadl dobře. Samotný Slovakman113 hostí sportovní centrum Elements Resort, který nabízí neskutečné sportovní vyžití. Elements Resort ještě není kompletně dostavený, to však nebyla překážka k tomu uspořádat zde závod, který má velké ambice. Protože hotely nejsou dostavěny, bydleli jsme v nedalekém penziónu.

Den před závodem předchází tradiční rozjetí. Ráno jsem dal 7 kilometrů podél přehrady, které jsem proložil pár úseky, odpoledne jsem projel trať závodu (31 kilometrů).

V den závodu panovalo přívětivé slunné počasí, které narušoval jen silný vítr. Startovní listina slibovala kvalitní výkony a mně dobře obsazený závod svědčí – motivuje to k lepšímu výkonu. Před závodem a papírových předpokladů soupeřů jsem si kladl za cíl obsadit TopTen. Hodně se mluvilo o kvalitních závodnících z Maďarska (Hankó atd..), mluvilo se i o Františku Kubínkovi, který se chystal na premiéru na střední distanci, nebo o stálicích slovenského triatlonu.

Plavecká část se odehrála na přehradě. Velké vlny a studená voda (16,5 stupňů), tak by šlo charakterizovat plaveckou část. Věděl jsem, že se vytvoří skupina silných plavců a tak se také stalo. Plavání opanoval Fana (Kubínek) v závěsu s Ospalým a dalšími dobrými plavci. Z vody jsem šel se ztrátou 2 minut na čelo (25:20), což je můj plavecký standard.

Cyklistická část postrádala originalitu – 15 kilometrů tam a 15 zpět podél hráze. Tam v totálním větru a zpět po větru. Brzy se kolem mě vytvořila kompaktní skupina, které tempo udával především Lukáš Krpec (s pověstí silného cyklisty). Věděl jsem, že Lukáš bude na kole aktivní a to jsem uvítal. Tvrdou práci odvedl hlavně s větrem v zádech, kde jsme doslova letěli – Garmin mi ukazoval daleko přes 50km/h. Postupem času jsme dojeli pár soupeřů a nejvíc mě překvapilo dojeti Maďara Hanka (4. místo z Ironman 70.3 Budapešť) ve druhém okruhu. Zbytek cyklistické části byl o změně tempa, na které doplatil mladý Majer i Hankó. Do depa 2 jsem přijel s Lukášem Krpcem na průběžném 4. a 5. místě.

Běh je moje oblíbená disciplína a i zde mě podržela. Nasadil jsem rozumné tempo okolo 3:40/km a to jsem se snažil držet. Měl jsem informace o soupeřích přede mnou (Ospalý byl v nedohlednu, za to Láďa Dvořák a Džalaj na dohled). Džalaj podlehl okolo 10. kilometru, ale Láďa odolával. Jednu dobu to vypadalo slibně, ale ani já jsem neudržel nastolené tempo a možná příliš brzo se spokojil se třetím místem. Závěr jsem kontroloval a finišoval jako třetí muž. Filip Ospalý ukázal, že na půlce nemá konkurenci. Láďa zajel výborný závod a vrátil mi porážku za nedávného Pilmana, kde on bral 2. místo.

Kdyby mi někdo před závodem řekl, že budu třetí, bral bych to všemi deseti. Nakonec jsem se musel spokojit se třetím místem, které ale vnímám jako úspěch. Má letošní bilance na poháru je fajn – Czechman 2. místo, Pilman 1. místo,  Slovakman113 3. místo.  Za 14 dní se chytám na můj vrchol sezóny Ironman Mallorca. Loni jsem zde bral 9. místo v MPRO a letos myslím ještě výš.

Výsledky ZDE

Ironman Nice patří k nejnáročnějším evropským i světovým závodům v seriálu Ironman. Proč tomu tak je, se pokusím nastínit v následujícím textu. Pakliže uvažujete startovat v Nice, mějte na paměti, že na tento závod se musíte připravit ještě o kousek víc, než kdykoli jindy.

Nice – francouzské mfrance-nice-1ěsto Nice je součástí komplexu Azurového pobřeží (Cote d´Azure). Přímo na kraji města se nachází letiště (to v závodě několikrát potkáte). Z Prahy do Nice lítá přímá linka, doba letu je něco málo přes hodinu, takže se jedná o velmi příjemný let. Problém nastává na letišti, jak se dostat do hotelu? Je zde několik variant: letištní taxi (okolo 30 Euro), nebo zapůjčení auta (a to je v Nice velmi nákladné). Ubytovat se v Nice rovněž není levnou záležitostí, přesto pakliže najdete nějaký hotel poblíž startu, ušetříte si tím mnoho starostí.

Pakliže se vydáte po vlastní ose autem, počítejte v Nice se zhuštěným provozem, zácpami a každodenními kolonami. Ale mít vlastní auto znamená možnost bydlet v nedalekém Antibes, kde jsou ceny příznivější.

Zázemí závodu je situováno na jednom místě (depo, expo, registrace, start plavání i cílový prostor). Závod má tradiční harmonogram, tedy v pátek registrace a večer pasta párty, v sobotu příprava věcí do depa a v neděli v 6:25 start závodu (6:30 Age group).

Při registraci může nastat nemilé překvapení. Registrace je rozdělená na dvě skupiny (s licencí, bez licence). Pakliže jste registrovaní v jakémkoli triatlonovém svazu, připravte si kartičku (licenci), budou ji po vás při registraci vyžadovat. Pakliže licenci nevlastníte, musíte si koupit jednodenní francouzskou. Pro její obdržení, musíte mít potvrzení lékaře o způsobilosti sportovat. Rádi vám ji za poplatek 30 euro vystaví.

Po registraci obdržíte tradiční tašky (run, bike, after race, special needs). Za zmínku stojí taška pro vlastní potřeby „special needs“, která je pro cyklistickou i běžeckou část. Do těchto vaků (pakliže máte potřebu) si připravte pouze věci, které v závodě použijete nebo už je neuvidíte. Organizátoři je po závodě vyhazují. Sám jsem tuto možnost nevyužil.

Možná budete překvapeni, až si v sobotu půjdete odložit věci do depa. Organizátoři vás nepustí ke stanům, kde visí pytle na kolo a běh. Místní asistenti vám je odeberou a pověsí sami a pozor, stejný případ nastane i ráno v den závodu. Proto doporučuji mít tretry (pakliže tak děláte) nacvaknuté již v sobotu.

Race day

Start závodu je naplánovaný na 6:30 a čeká vás nepříjemný hromadný start. Místní pláž je kamenitá a plavání se odehrává v moři. To je v červnu teplé, ale neopreny jsou povolené. Kvalita vody je na vysoké úrovni a ráno je hladina klidná. Během závodu mi přišla orientace ve vodě horší, ale poddal jsem se většině a plaval za skupinou. Po plavecké části vás čeká dlouhý přeběh do depa, kde probíhá tradiční převlékání ve stanech a odhození neoprenu do „drop zóny“. Nastává část cyklistická. První kilometry jsou naprostá pohoda. Řítíte se hlavní tepnou v Nice a směřujete si to do hor. Po zhruba 10ti kilometrech se profil tratě začne nepatrně zvedat, ale stále hovoříme o 1-2%. Na 20. kilometru přichází první ochutnávka kopce a zde je i nejvyšší procento stoupání (15% podle Garminu), které je ale krátké asi 500 metrů. Stoupat ale budete 5 km. Potom následuje pasáž 24km dlouhá. Zde mírně stoupáte i mírně klesáte. Ironman Nice začíná na 49. km, zde je legendární stoupání na Col d´Ecre to měří přes 20 kilometrů s průměrem přes 4,5%. Toto stoupání je opravdu dlouhé a poměrně náročné.

Počítejte, že tento kopec pojedete přes hodinu. V Česku se na takový kopec špatně trénuje, přesto se mu velmi podobá stoupání na Zlaté Návrší nebo na Špindlerovku. Po tomto kopci následuje houpavá pasáž a první delší sjezd. Sjezd není technicky náročný a dá se jet v hrazdě. Zhruba na 100. kilometru začíná poslední výraznější stoupání, které měří okolo sedmi kilometrů s průměrem něco přes 4,5%. Následuje opět houpavá část a pak sjezd. Sjezd je značně technický a měří něco málo přes 30 km. Závěr kola se jede po stejné trati jako úvodní kilometry. Běh v Nice lemuje promenádu od depa k letišti – tedy 5km tam a 5km zpět, to celé 4x. Na běhu není co vymýšlet, budete se muset poprat s teplem a psychikou. Občerstvovačky jsou po 1700 m a tak o pití a jídlo není nouze. Dokonce jsou zde i sprchy, které opravdu v teplém dni oceníte. V minulých ročnících chyběl led, který by pohyb na slunci alespoň malinko zpříjemnil. Stín tu nehledejte, není tady. I přes svoji náročnost se jedná o nepřekonatelný zážitek a rozhodně se jedná o jeden z nejhezčích ironmanů vůbec. Zopakuji úvodní větu – na tento závod bych se připravil ještě o kousek víc, než na jiné závody.