Vítězství je v hlavě 1. díl: aneb k čemu je (nám) sportovní psychologie

Často se říká: „Všechny zdi, o které se rozbíjím, jsou v mé hlavě“, „Mnozí lidé mají Achillovu patu v hlavě“ nebo také „Od průměru odděluje hvězdy hlava“. Ve vrcholovém sportu to v době velké výkonnostní vyrovnanosti sportovní špičky platí dvojnásob. Přitom osobnost sportovce a psychická příprava zůstává stále v pozadí přípravy kondiční („mám natrénováno“), technické („mám nejlepší vybavení“) a taktické („mám plán, jak na to“). O tom všem pojednává sportovní psychologie. Psychologie sportu (nebo také sportovní psychologie) je obor aplikované psychologie, který se zabývá tréninkem, výkonností sportovce, osobností trenéra apod. Svou pozornost věnuje také např. i vztahu sportovce ke sportovnímu výkonu, tedy motivaci, a analýze předpokladů úspěšného výkonu. Tolik definice. V našich podmínkách však přiznání podpory ze strany sportovního psychologa stále vzbuzuje překvapené pohledy. „Copak je blázen?“ – tak stále ještě řada lidí reaguje na zjištění, že někdo navštěvuje psychologa. Jen malá část populace pak psychologa vyhledá jen ve chvíli extrémní životní krize. Každý, kdo chce dosahovat zlepšení ve svých výkonech, by měl do své přípravy začlenit rovnoměrně také přípravu psychickou a nečekat do doby, kdy opakovaně selhává, navzdory kvalitnímu sportovnímu tréninku, což platí pro triatlon bez výhrad. Triatlon je sice krásný, ale současně extrémně náročný sport, kombinující tři vytrvalostní sporty. Zároveň je to sport individuální, kdy každý na trati bojuje o nejlepší výsledek a zejména sám se sebou. A co lze od sportovního psychologa očekávat? Možná je dobré si říci, co nelze očekávat, a to je rychlé, okamžité řešení. Psycholog se s vámi musí nejdříve seznámit, tedy zejména zjistit, jaká je struktura vaší osobnosti, motivace podávat výkon, jaké např. používáte strategie při zvládání zátěže, stranou nemůžou zůstat ani osobní vztahy blízké i v týmu, včetně vztahu k sobě samému. Nejdůležitější krok musí na začátku učinit zejména samotný závodník – ztotožnit se a přijmout psychologa jako součást trenérského týmu a důvěřovat jeho metodám. Dobrý psycholog nakonec dokáže závodníka přesvědčit o tom, že psychologické dovednosti je možné natrénovat a osvojit si je podobně jako dovednosti fyzické.

PhDr. Soňa Haluzová (1965) vystudovala jednooborovou psychologii na MU v Brně. Celoživotně se věnuje forenzní psychologie a jako hobby psychologii sportu. Fandí sportu, a jak jinak, triatlonu obzvlášť.

Related Post