Běžecká historie pamatuje mnoho milníků v oblasti vedení tréninku. Já sám jsem zaznamenal dva: Prvním je trénink řízený podle tepové frekvence, doprovázený nekonečným množstvím laboratorních testů laktátové křivky. Druhým velkým milníkem je příchod GPS sport testerů. Paralelní revoluci zažila i cyklistika, kterou obohatilo měření výkonu, Watty. Nejprve se jednalo o nástroj světové smetánky a běžný smrtelník si musel ještě pár let počkat, než své kolo upgradoval o Wattmetr. Nyní jsou měřiče výkonu tak dostupné, že není výjimkou mít Wattmetr i na „zimáku“.
Bylo jen otázkou času, než něco podobného dorazí i k běžcům. Bylo by přece skvělé kvantifikovat úsilí vynaložené k dosažení nějakého času, či během intervalu, že? Kdykoliv se dívám na běžce, zaobírám se tím, jak u běhu vypadají. U některých připomíná těžkopádnou práci, u jiných zase dokonalou harmonii. Často se ptám, kolik úsilí musí takový běžec vynaložit různými pohyby navíc, nebo naopak kolik energie ušetří afričtí běžci oproti bělochům? Efektivita a ergonomie pohybu mají totiž nemalý dopad na ekonomiku běhu, to je nám všem jasné. A jasné by nám mělo být, že se ten dopad dá měřit.
Člověk se při běhu pohybuje ve třech směrech (žijeme přece v trojrozměrném prostoru). Je to pohyb dopředný, frontální (o ten nám jde nejvíce), pohyb výškový, vertikální (nechtěný, nicméně pro běh nezbytný) a pohyb stranový, laterální (nechtěný, čistě neužitečný). Právě moderní technologie nám umožňují všechny tyto pohyby měřit akcelerometrem – dopředný pohyb je délka kroku, výškový pohyb je vertikální oscilace, nezbytná pro překonání gravitačního pole Země, ale co takové pohyby stranové, laterální?
Dnes již máme dostatek statistických dat od tisíce běžců, všude se dočteme o optimální kadence při běhu (třeba 90 respektive 180 kroků za minutu), maximální vertikální oscilaci (by měla být do 10 %) a podobně. Ale tato čísla z vás běžce neudělají. Tajemství běhu se skrývá ještě o kousek hlouběji a nyní máme konečně technologie, které velkou část tajemství poodkryjí.
Stryd kvantifikuje efektivitu našeho běhu. Abychom běželi, musíme za vynakládat nějaké úsilí, výkon, měřený ve Wattech. A výkon, a jemu odpovídající Watty, má každý člověk jedinečné – záleží na váze, stavbě a skladbě těla, technice běhu a dalších faktorech. K tomu, abychom mohli naměřené Watty porovnávat mezi sebou, nám slouží jednoduchý normalizační přepočet – výkon/hmotnost, W/kg , čili Watty na kilogramy. Ale pozor; neznamená to, že dva lidé co poběží se stejnou hodnotou Wattů na kilogram, budou mít stejnou rychlost! Velmi pravděpodobně nebudou. A jsme u toho!
Vzpomeňte si na naše tři složky pohybu (frontální, někdy též zvána horizontální, vertikální a laterální). Jejich vzájemný podíl je totiž klíčový pro efektivitu běhu! A zde pro mě Stryd hraje zásadní roli, protože umí určit, kolik výkonu, Wattů, přijde z našeho celkového výkonu vniveč (vyšší podíl laterálních a vertikálních sil)! Dva běžci stejné hmotnosti poběží například s výkonem 250 W (nic neříkající číslo), běžec A ztrácí 20 % výkonu balastními pohyby, zatímco běžec B ztrácí třeba 30 %. Tuto veličinu Stryd nazývá Form Power a tvoří základní pilíř „běhání s Watty“. Zde je důležité si uvědomit, že na rozdíl od cyklistiky neplatí rovnice vyšší výkon ve Wattech = vyšší rychlost! U běhu platí, že čím nižší je podíl mezi Form Power a Power, tím je běh efektivnější (a tudíž rychlejší). Jistě známe všichni ten pocit, když si správně naplánujeme konkrétní tempo v závodě a první kilometry se nám běží „zadarmo“, zatímco v závěru závodu máme co dělat, aby tempo neklesalo. Co se v těle děje? Ztráta energie, svalová únava a zhoršení techniky (efektivity pohybu)! Nyní máme možnost právě ten třetí bod podchytit a analyzovat.
Stryd nabízí i další funkce a metriky, které nám pomohou přiblížit se běžeckému ideálu nebo dosáhnout lepších výsledků. Je teď na nás, trenérech, abychom našli cesty a metody, které povedou ke zdárnému cíli. Samozřejmě jsme na začátku bádání. Nové technologie přinášejí nová poznání a poskytují nám fascinující informace.
Francouzská značka Zerod patří mezi špičku v oblasti triatlonových neoprenů. V portfoliu Zerodu se nachází tři třídy neoprenů. Základní třídou je Atlante, vyšší třídou Vanguard a nejvyšší třída je pak Vflex. Letos mám možnost testovat Vanguard – ten je podle manuálu určený pro pokročilé, až zkušené plavce. Vanguard se hodí na všechny distance, tedy od sprintu až po dlouhý triatlon. Od nejvyššího modelu (Vflex) se liší absencí hřebenového 3D panelu na předloktí a WaterClaws, který má zefektivnit účinnost kraulového kopu. Z vlastní zkušenosti však absenci hodnotím spíše pozitivně (snadnější svlékání).
Samotný neoprén se na první pohled nijak neliší od konkurence, tradiční černá barva je doprovázena příjemným a výrazným panelem žluté barvy na ramenou. Vanguard si stěží zapnete sami, protože zip se zapíná směrem od shora dolu. Tento prvek bývá k vidění často u vyšších modelů.
Měřím 168 centimetrů a tak jsem zvolil velikost XS. Oblékání neoprenu mi nečiní problém. Již na sucho cítím, jak panel u ramenou dobře doléhá, tato technologie je známá jako E2E (zajištění maximální flexibility od lokte k lokti). Oblast krku zajišťuje další prvek Low Collar, který má minimalizovat tření u krku, ale přitom zabránit vtékání vody při plavání.
První plavecká tempa naznačují, že tento neoprén je nekompromisní a určený pro rychlejší tempo. Ramena mají dostatečnou flexibilitu, díky zmiňované technologii E2E, voda do neoprenu neprotýká. Co dále umí? Po nějaké době vnímám, že mé tělo je v dokonalé poloze, laicky řečeno nadnáší tak akorát. Můj plavecký styl se vyznačuje regulérním šesti úderovým kopem. Tato technika nelze (nebo jen velmi špatně) aplikovat se všemi typy neoprenů. Tloušťka neoprenu v oblasti lýtek je široká pouze 3mm (Yamamoto 39) a tedy nedochází k extrémnímu nadnášení nohou. To ocení především zkušenější plavci, kteří ve svém stylu využívají práci nohou. Paže mají dokonalý komfort v podobě 1,5mm širokého neoprenu Yamamoto 39. Ostatní partie (záda, břicho, stehna) jsou nadnášená neoprenem o tloušťce 5mm. Plavecky tedy na výbornou, ale jaké bude svlékání? To hraje v triatlonu, především v tom krátkém, významnou roli. Vybíhám svižně z vody, rozepínám suchý zip v oblasti krku, tahám za šňůrku a směrem od spodu nahoru zip bez problémů rozepínám. Rychlým a plynulým pohybem snímám levou následně pravou paži a to už mám neoprén v půli těla. Sešlapávám neoprén ze sebe bez sebemenšího zadrhnutí v oblasti kotníků. Technologie, které to umožňují, se nazývají Ankle Slants a Fast out Ankles a fungují výborně!
Co říct na závěr? Maximální spokojenost s funkcemi avizovaných technologií. Dravý vzhled a totální komfort jsou atributy pro Zerod Vanguard.
Tréninkové zázemí nedaleko americké Sarasoty je pro triatlonový trénink jak stvořené. Trénink na Floridě je pro mě vítanou změnou. Byl jsem velmi zvědavý, jak se tu dá trénovat, a musím konstatovat, že dobře. Po tomto soustředění se už vůbec nedivím, jak rychlé časy se dosahují při Ironman Florida, nebo Ironman 70.3 Miami. Je zde absolutní rovina, a když se chytne dobrý vítr, hodinový průměr na kole začíná číslicí 4. Prakticky každá silnice má svůj pruh pro cyklisty, nebo odstavný pruh, kde se dá slušně jet. Řidiči, na rozdíl od Evropy nejsou na cyklisty tolik zvyklí, takže na vás koukají malinko jako na exota. Přesto jsou dost ohleduplní. Tratě jsou monotónní a ubíjející, ale sem tam se objeví pár pěkných pohledu na místní faunu a flóru. Pár mých tréninků jsou na https://www.strava.com/athlete/training. Kopce zde opravdu nehledejte, ty zde nejsou. Přesto i na rovině se dá kvalitně potrénovat a s kombinací se silným větrem, který tu denně vane, se trénink stává náročným. Nejhezčí trasa vede přes Longboat Key, ale počítejte s hustějším provozem a častými semafory. Pokud chcete mít jízdu bez jakéhokoliv narušení směřujte to směrem Myakka City,Ona nebo Duette.
Plavecký trénink zde nemá chybu. Místní bazény jsou v yardech. Když chcete, aby váš trénink měl ty správné parametry, použijte tento přepočet: http://www.swimmingworldmagazine.com/results/conversions-iframe.asp. Plavání v oceánu jsem nezkoušel, ale věřím, že by šlo o skvělý zážitek. Ostatně k plavání lákají všudypřítomná jezera, ale na to pozor, jsou v nich aligátoři a to prakticky všude. Doporučuji tedy zůstat u bazénu. V bazénech zde moc lidí neplave (když nepočítám sportovní kluby), a když si někdo jde zaplavat většinou kraulem, takže „shere“ o dráhu je pohodlný.
Pro běžecké tréninky je Florida ráj. Samá rovina a dlouhé běžecké tratě jen tak neomrzí. Navíc se neustále dá kochat místní faunou. Dominantní atrakcí jsou zmiňovaní aligátoři, ale i želvy a volní ptáci. Jakmile chcete trénovat na dráze, dá se najít ve vašem okolí pomocí této webovky http://run.isport.com/running-tracks/us/florida/sarasota/. Většina atletických oválů patří k nějaké univerzitě, ale většinou vstup na sportoviště je volně přístupný veřejnosti. Dráhy jsou tu standardní 400metrové ovály.
Trénink na Floridě je neskutečný zážitek. Škoda, že cesta sem je tam daleká.
Kanárské ostrovy jsou oblíbenou „evropskou“ tréninkovou destinací mnoha triatlonistů, cyklistů, plavců či atletů. Ale není ostrov, jako ostrov. Měl jsem tu možnost navštívit většinu Kanárských ostrovů a každý ostrov má své přednosti i stinné stránky. Mezi triatlonisty jsou nejoblíbenějšími ostrovy Lanzarote, Fuerteventura a Gran Canaria. V cyklistickém světě je pak velmi známý ostrov Tenerife. Tenerife je největším ostrovem s hlavním městem Santa Cruz de Tenerife. Na Tenerife se nachází i nejvyšší hora Španělska Pico de Teide (3718 m.n.m.) a právě tento fakt přitahuje celou řadu sportovců. Své tréninkové zázemí na Tenerife má cyklistická stáj SKY a není výjimkou zde potkat při tréninku řadu dalších profi stájí. Z pohledu triatlonisty má tento ostrov řadu nedostatků, ale i tak je pobyt zde pravou zocelovací kúrou. Není náhoda, že spousta předních triatlonistů vyhledává Tenerife k zimní přípravě. V oblasti Adeje se nachází sportovní středisko Tenerife Top Training (T3 – http://www.tenerifetoptraining.com/en/home ), které nabízí ty nejlepší podmínky pro váš trénink. Máte tu vše na jednom místě od bazénu 50m i 25m, přes atletický ovál, fitko a regeneraci. Tedy skoro vše, T3 nenabízí ubytovací jednotky, jako jsou ve známějším středisku Playtas Resort nebo La Santa.
Z cyklistického pohledu je Tenerife doslova peklem na zemi. Gran Canarie je oproti tomuto ostrovu procházkou v růžovém sadu. Je zde daleko menší variabilita cyklistických tréninků, stav silnic je horší, ale za poslední roky se kvalita místních silnic výrazně zlepšila. Nejznámější cyklistický směr je na vrchol Teide (https://www.strava.com/activities/242853498) nekonečné stoupání na vrchol vyhaslé sopky měří okolo 40 kilometrů ze strany El Varadero do Chio a na vrchol, podobná délka je ale i z druhé strany – tedy z Playa de las Americas. Tento typ tréninku je výborný na úseky, tempový trénink i na psychickou odolnost. Stoupání není brutální, ale je nekonečně dlouhé. Nevýhoda může být nevyzpytatelné počasí. Ve výšce okolo 2000 metrů nad mořem už může být pěkná zima. Další zajímavý směr je z Adeje na Mascu, přes Buenavistu del Norte, Icod a zpět přes Santiago del Teide, Chio a Guia de Isora domů. Okruh má něco přes 120 kilometrů a jsou zde dvě dlouhá stoupání. Výškových metrů, ale získáte víc než na Pico del Teide a jsou zde i daleko ostřejší úseky, který mají sklon přes 15%! Průměry přes 30km/h zde rozhodně nečekejte! Těchto 125 kilometrů obvykle jezdím okolo 5:30 čisté jízdy. Myslet musíte opět na počasí, které nahoře není stabilní a často se zde vyskytují mraky (https://www.strava.com/activities/435581500).
Pohodové vyjetí zde moc nečekejte, je tu obdoba tzv. kaňonu nebo banánovky, které jsou na Gran Canarii (směr Soria) ale cesta je daleko kratší a je slepá.
Ostatní disciplíny triatlonu se zde trénují taky obtížněji. Plavecké bazény jsou zde dva. Veřejný bazén v Playa de las Americas 25 metrů dlouhý a pak ve sportovním středisku Top Tenerife Training, oba jsou slané a venkovní. Dále se dá plavat v oceánu, v zimě v neoprénu. Voda není úplně studená a ráno je hladina oceánu klidná. Běžecky je to zde taky o něco horší než třeba na Fuerteventuře. Promenáda podél moře je dost členitá a hojně využívaná turisty. Tempové běhy po rovině zde nečekejte. Ve zmiňovaném středisku je atletický ovál, kde se dá odběhat kvalita.
Tenerife rozhodně není určené pro pohodové najíždějí kilometrů, ani pro trénink méně zdatných jedinců. Pakliže se ale řadíte mezi zkušenější a zdatnější sportovce, je Tenerife tou nejlepší „zocelovací“ kúrou, kterou si v zimní přípravě můžete dopřát. Velkým plusem je absence silného větru, který je známý na zbylých ostrovech. Zde moc nefouká, protože vítr odráží masiv Teide.
Tento týden mi začala příprava na další sezónu 2016. Dříve než jsem se pustil do fyzické přípravy, musel jsem si stanovit cíle. Stanovení cílů považuji za jeden z nejdůležitějších aktů, který má předcházet zahájení tréninkového procesu. Cíl je pro mě motor! Je to něco, co mě nutí na sobě neustále pracovat, co mě nutí jít ráno za tmy na bazén nebo vyjet na kole v takovém počasí, kam bych ani psa nevyhnal. Obdivuji sportovce, kteří se nebojí říct nahlas své cíle. Ještě víc ale obdivuji ty sportovce, kteří svých slov dostáli! Mým sportovním vzorem je Bradley Wiggins. Je to pro mě symbol předchozích slov. Co slíbil, to dokázal! Angličan je mi inspirací toho, že se dají zbourat předem stanovené bariéry. Myslím, že sport je plný limitů, které si stavíme do cesty za svými sny. Velké sportovní okamžiky nám musí dodat jistotu, že každý limit je možné pokořit, že žádná překážka není nepřekonatelná. Letos mi v mysli zůstal jeden sportovní okamžik a to ten, jak sprinter Bolt porazil jasného favorita Justina Gatlina na MS. Celý svět čekal, že Bolt prohraje, ale podceňovaný Jamajčan zvítězil. Český velký sportovní moment je pro mě sezóna Zdeňka Štybara. Neskutečně ho obdivuji a fandím mu. Nekonečnou tréninkovou dřinu zúročil a vyhrál etapu na TdF.
„V českých podmínkách to nejde…, jsem moc malej a slabej, abych byl schopný konkurovat světové triatlonové špičce“… a mohl bych pokračovat. Tato slova považuji za limity, za bariéry, které jsem se rozhodl zbourat! Merckx měl být moc tlustý na to, aby někdy vyhrál nějakou Grand Tour! Dnes úsměvná prognóza. Když jsem v roce 2010 vyhrál triatlonovou anketu „objev roku“ v rámci vyhlašování „triatlonisty roku“, v děkovné řeči jsem hlásal, že se chci stát nejlepším Čechem na Havaji. Chci z historických tabulek vymazat nejlepší umístění legendy Petra Vabrouška i čas v cíli Martina Matuly a od té doby mám tento cíl v hlavě. Loni jsem se bál, kam posune české maximum Filip Ospalý, ale závod mu nevyšel.
Uzrála ve mně myšlenka havajské kvalifikace. Je čas se o to pokusit a je čas to říct nahlas. Bohužel má kvalifikace měla začít již na Mallorce, ale kvůli chybě jsem se připravil o první body do neúprosného Kona Pro Rankingu. Přesto nebudu slevovat z cílů. Chystám se na dvě kontinentální mistrovství, která jsou bodována dvojnásobným počtem bodů. Pravda, je zde dvojnásobná konkurence. Začátkem dubna se chystám na Ironman South Afrika, který by mi profilem a samotnou náročností závodu měl vyhovovat. Druhý závod je pak Ironman Frankfurt. Rychlý závod, plný hvězd má být mou vstupenkou na Havaj? Pošetilé! Kéž by stejně „pošetilé“ jako prognóza o legendě jménem Eddy Merckx.
Konkrétní termíny závodů budu aktualizovat zde na mém webu i facebookovém profilu. Děkuji Vám za podporu, kterou cítím.
S úctou Tomáš
Typů triatlonových (časovkářských) řídítek je celá řada, stejně jako značek, které samotná řídítka produkují. Taky jste se někdy sami sebe ptali, jaký řídítka jsou pro mě ty nejlepší? Odpověď v tomto článku asi nenaleznete, ale pokusím se nastínit, jaké jsou současné trendy v této oblasti. Dříve si ale vysvětlíme názvosloví, které se v následujícím textu vyskytuje. Triatlonová řídítka se nazývají „aerobar“ a ty se skládají ze základních tří komponentů: base-bar (plochá řídítka zakončená brzdami), clip-on aero bar (tzv. klacky nebo hrazda) a područky (replacement pads). Správná kombinace těchto tří komponentů je věda a vyžaduje osobní zkušenost. Záleží i na samotné výkonnosti a ambicích závodníka jakou kombinaci zvolit.
Nebudu se zabývat samotnou historií triatlonových řídítek, vývojem a diskuzí o účinnosti. Jejich benefit je nezpochybnitelný. Ohledně materiálu razím jasné pravidlo, pakliže něco 100% funguje, mají to všichni ze špičky.
Co je současný trend v řídítkách? Současným trendem jsou řídítka typu „monocoque“ tedy jednolitá řídítka, které až na malé detaily není možné nastavit. Řídítka Vám prostě musí sednout – ani touto kapitolou se nebudu zabývat. Jen při koupi podobných věcí nesmíte hledět na krásný design, ale praktičnost, která bezpochyby chybí.
Konečně tedy k jádru pudla – současnost TT řídítek, aneb učíme se od špičky! Base-bar je vodorovný, karbonový s aero brzdovými pákami na konci řídítek. Base-bar je profilovaný a z čelního pohledu má často tvar kapky – lepší aerodynamické vlastnosti. Sem tam ve vyskytuje specifické tvarování (Argon-18), přesto drtivá většina značek je zastánce vodorovného tvarování. Důležité ale je, aby byl base-bar řešený tak, aby područky šly vypodložkovat přídavnými podložkami (aero-bar bracket kit). Bez této možnosti lze správného fittingu dosáhnou jen stěží.
Područky – područkám bych věnoval velkou pozornost. Minimalistický trend bych zde neaplikoval, velká plocha područek Vám zaručí variabilitu i komfort, navíc nehrozí při nerovnostech vypadnutí loktů z područek.
Aero-bar clip-on (hrazda). Samostatnou kapitolou je tvarování aero tyčí. Zde musíte opravdu zvážit individuální potřeby. Aero-barů je nesčetné množství od rovných (dosavad používal Frederik Van Lierde 3T, či Normann Stadler), přes mírně klopené (Kienle – Profile Design T5) až po profilované (Jan Frodeno Zipp). Vidíte tedy sami, že asi nejde říct, jaký profil aero-baru zvolit. Dalším důležitým bodem (pakliže to hrazda umožní) je samotná rozteč – jak daleko je dobré mít ruce na hrazdě u sebe? Opět se jedná o velmi individuální fitting. Extrémní posed má cyklistka Tony Martin, který má ruce v hrazdě zcela u sebe. Z triatlonistů je to pak Belgičan Marino Vanhoenacker. Na druhou stranu Lance Armstrong v dobách svého působení v triatlonu měl područky pod lokty dost od sebe. Dalším významným nastavením je klopení řídítek (mírně dolů – Stadler, Faris-Al Sultan) v dnešní době negativní klopení je spíše oldschool než novodobý trend. Drtívá většina profi závodníků má ruce ve vodorovné pozici, i přes různé tvarování hrazdy. Někteří závodníci mají pozitivní sklon hrazdy. Extrémním příkladem by mohl být TJ Tollakson. Pozitivní klopení zastávají v belgickém triatlonovém týmu UPLACE (Romain Guillaume, Bart Aernouts).
Tak co máte jasno, která hrazda je vhodná? Důležitým faktorem je vaše výška těla, pakliže patříte mezi vytáhlé jedince, možnost nastavení hrazdy a vypodložkování područek je pro váš správný fitting důležité. Pakliže jste spíš menšího vzrůstu, můžete uvažovat i monocoque, či méně variabilního nastavení hrazdy. Věnujte, ale značnou pozornost této problematice. Kombinace aerodynamiky a komfortu je klíčovým faktorem pro úspěšné absolvování cyklistické části triatlonu
Je za mnou letošní sezóna, i když o týden dříve, než jsem čekal. Posledním závodem měl být závod Ironman na Mallorce, kde jsem loni obsadil v kategorii MPRO 9. místo. Letos jsem měl ambice ještě vyšší, ale administrativní problém s přihlášením na závod mi veškeré tyto cíle překazil. Neochota s tím cokoliv udělat z řad organizátorů a hlavně bývalých špičkových závodníků mě udivuje.
Letošní rok jinak hodnotím na výbornou. S trenérem jsme potvrdili, že jdeme správnou cestou a výkonnostní progres je toho jasným důkazem. Všechny mé výsledky najdete v sekci – výsledky, ale rád bych vyzvedl dva – Ironman Nice (6. MPRO), kde jsem finišoval v novém českém maximu 9:00,40. Za druhý kvalitní výsledek považuji mé vystoupení na MČR – Pilman 2015. Zde jsem získal titul mistra České republiky ve středním triatlonu. Výsledek považuji za kvalitní, ale více si cením samotného výkonu. Na české půdě se mi poměrně dařilo. Překvapením pro mě byl výsledek z českého poháru v krátkém triatlonu v Nymburku (intervalový start), kde jsem obsadil 4. místo. Malinko zklamaný jsem byl po Czechmanu (2. místo), zde jsem si věřil na vítězství, zvláště při absenci Filipa Ospalého.
Za hranicemi, kromě Nice a olympijského triatlonu v Kolíně nad Rýnem, se mi ne zcela dařilo, i když zde jsem startoval v rámci přípravy na své vrcholy. Střední triatlon se strašně zrychluje a zajet super výsledek znamená zajet super kolo a to se mi zatím ve světě na půlce nedaří. I když na Ironman Mallorca 70.3 jsem podal v cyklistice solidní výkon – 3 minuty ztráta na Raňu a 5 minut ztráty na hlavní pole nebyla tragická.
Velmi spokojený jsem byl na olympijském triatlonu v Kolíně nad Rýnem, kde jsem v cyklistické části sjel čelo závodu a až na běhu jsem podlehl bývalému olympionikovi Jaskolkovi. Zde jsem bral 2. místo. Dobrý výsledek jsem si odvezl i ze Slovenska. Na Slovakmanu 113 jsem vybojoval 3. místo v nabité konkurenci závodníků slovenské i české špičky. Před závodem se mluvilo i o silných Maďarech, ale ani ty do pódiového umístění nepromluvili.
Dalším silným momentem sezóny byl půlmaratón v Pardubicích, po x letech jsem zde prolomil můj osobní rekord a stanovil tak nové maximum na 1:12,29.
Sezóna byla dlouhá, náročná, radostná i frustrující – to vše ale ke sportu patří a co člověka nezabije, to ho posílí. Už střádám plány na další rok a samozřejmě se chystám hlavně na mezinárodní závody Ironman nebo Challenge. Rád bych se v dobrém světle představil i na české půdě, kde kvalita závodů rok od roku roste, stejně jako výkonnost soupeřů.
Velké poděkování patří mé manželce, rodině, vám fanouškům, sponzorům a partnerům, bez kterých by vrcholový sport dělat nešel. Speciální díky patří lidem, kteří se podíleli na tvorbě těchto webových stránek.
Závěrem bych chtěl i pogratulovat mým svěřencům, kteří zažili úspěšnou sezónu. Padlo mnoho osobáků, ale i kvalitních výkonů, na které jsem náležitě hrdý.
Přeji příjemnou rekonvalescenci po sezóně a hodně sil a motivace do sezóny 2016.
(rozhovor pro Etriatlon.cz – z 9.4.2014)
Stevensbikes vyzpovídal jejich materiálem podporovaného ironmana Tomáše Miku o novém časovkářském kole STEVENS SUPER TROFEO, se kterým se seznámil na soustředění s Etriatlon Racing Teamem na Kanárských ostrovech.
Letos budeš sedlat nový stroj STEVENS SUPER TROFEO, jaké jsou tvé první dojmy?
Z kola jsem byl unešený okamžitě. Na webu stevensbikes.de se objevilo někdy v říjnu a od té doby jsem se nemohl dočkat února, jakmile mi přijde osobně. První dojem byl okouzlující a fascinující zároveň. Precizní zpracování a úžasný design mi padl okamžitě do oka!
Stevensbikes Tě podporuje již třetí sezónu. Jak hodnotíš vývoj kol, které se k Tobě dostaly?
Prvním kolem od STEVENSu byl Stevens Chrono, pěkně designově zpracované kolo v celokarbonovém provedení. Rám byl dostatečně tvrdý a komponenty od Shimana, 3T a Scorpo dokonale ladily k rámu. Druhou sezónu jsem povýšil a obdržel jsem STEVENS VOLT, který byl revoluční. Rám měl výrazný slopping a nové zpracování zámku na sedlovce dovolovalo maximální posunutí sedla směrem vpřed. Jezdec tedy dosáhl kýženého posedu, které mu dovolovalo šlapat více pod sebe. U obou rámů jsem řešil výšku dropu. Kvůli mé menší postavě a tedy menšímu rámu (S) jsem se nemohl dostat dostatečně nízko. Řešením by byl negativní typ představce. Letos jsem dostal SUPER Trofeo a můj problém s dostatečným dropem byl rázem vyřešený!
Co nového SUPER TROFEO přineslo?
Novinek je celá řada! STEVENS bike udělal ohromný kus práce během minulé sezóny. Loňský Volt již měl moderně schované brzdy, problém byl, že hůř brzdily. Nyní Super Trefeo vsadil na jistotu v podobě přední čelisti TRP. Zadní čelist zůstala tektro. Další změnou je systém upnutí představce a nastavení výšky područek k hrazdě. Elitní závodníci a časovkáři ocení maximálně možný drop oproti sedlovce. Pro větší komfort jízdy je možné područky pod hrazdou prakticky bez omezení vypodložit. Ke kolu výrobce dodává náhradní vložky s celou řadou titanových šroubů. Sedlovka a zámek k ní je dělaný stejně jako byl i u minulého modelu Volt a jezdci dovolí posun až za hranici pravidel UCI (mezinárodní cyklistické unie). Aerodynamika rámu je dokonale zpracována. Že jsou lanka vedená rámem snad ani není nutné psát, brzdové čelisti jsou schované a žiletkovitý profil trubek dodává kolu ty nejlepší aerodynamické vlastnosti. Korunu toho všemu dodává jedenácti rychlostní kazeta!
Jak je kolo možné nastavit pro individuální potřeby jezdce?
Sedlová trubka je dostatečně dlouhá, takže i ti, co záměrně volí menší rám, se na SUPER TROFEO dobře poskládají. Nastavení zámku a s tím spojená pozice sedla je udělána tak, že si vybere naprosto každý. O nastavení výšky područek jsem mluvil v předchozí otázce. Nevýhodou může být pouze jedna varianta představce. Středové složení u SUPER TROFEA je BB30, nebyl tedy problém instalace wattmetru v klikách FSA.
Co říkáš designu kola a jízdním vlastnostem?
Z designu blue sky jsem byl unešený od samého začátku. Forma rámu a design je kombinací maximální preciznosti a totálního vkusu. Jízdní vlastnosti jsou neskutečné! V tréninku na stejných wattech jezdím oproti minulému modelu o 1-2km v hodině rychleji, což zní až neuvěřitelně! Kolo reaguje okamžitě potřebám jezdce a to hlavně v náročných technických pasážích při sjezdu.
Kdy nový stroj otestuješ přímo v akci?
Nejbližším závodem, který mě čeká je poloviční ironman (1,9-90-21) na Fuerteventuře, což beru jako ostrý test před květnovým Ironman Lanzarote (3,8-180-42,2). Kalendář závodů aktualizuji pravidelně na mém veřejném facebookovém profilu.
Jakými tělesnými proporcemi disponují ti nejlepší triatlonisté z olympijského a dlouhého triatlonu?To se dočtete v článku.
Po Vánocích přinášíme trochu inspirace o ideálech postavy, která má šanci uspět na dlouhých tratích a v olympijském triatlonu.
Věda, která se zabývá mimo jiné stavbou lidského těla je antropologie . Veškeré poznatky o lidském těle jsou využívány ve sportovní antropologii a antropometrii. Tyto vědy si kladou za cíl veškeré teoretické informace uplatnit ve sportovním výkonu. Jedna strana mince jsou teoreticky nabyté informace a jakýsi ideální somatotyp a ta druhá je, které postavy vyhrávají velké závody. Zde naleznete výčet vítězů, kteří se pyšní titulem mistra světa a olympijských vítězů od roku 2002.
| rok | jméno | výška | váha | národnost |
| 2002 | Ivan Raňa | 174 | 60 | ESP |
| 2003 | Petr Robertson | 173 | 60 | USA |
| 2004 | BevanDocherty | 187 | 70 | USA |
| 2006 | Tim Don | 178 | 65 | GRB |
| 2007 | Daniel Unger | 185 | 75 | GER |
| 2008 | Javier Gómez | 178 | 69 | ESP |
| 2009 | Alistar Brownlee | 184 | 70 | GRB |
| 2012 | Jonathan Brownlee | 178 | 68 | GRB |
| 2008 | Jan Frodeno OH | 193 | 75 | GER |
Z aritmetického průměru vychází tedy šampión 181cm vysoký a 68kg vážící. Největším vítězem byl Jan Frodeno, který zvítězil na Olympisjkých hrách v Pekingu. Naopak nejmenším závodníkem je Petr Robertson.
(Jan Frodeno – jednoznačně nejvyšší vítěz )
| 2002 | Tim DeBoom | 180 | 70 | GRB |
| 2003 | Peter Reid | 192 | 73 | CAN |
| 2004 | Normann Stadler | 182 | 76 | GER |
| 2005 | Faris Al-Sultan | 181 | 72 | GER |
| 2007 | Chris McCormack | 180 | 68 | AUS |
| 2008 | Craig Alexander | 180 | 67 | AUS |
| 2012 | Pete Jacobs | 179 | 70 | AUS |
Překvapením asi nebude, že postavy v olympijském a dlouhém triatlonu se neodlišují. Aritmetický průměr výšky a váhy u dlouhého triatlonu činí 182cm a 70kg.
(Největší čahoun mezi ironmany – Petr Reid)
Pět základních pravidel, které spojují v zásadě veškeré sporty. Zda-li Váš trénink má být plnohodnotný, měl by splňovat všech pět tréninkových zásad.
- princip zatížení a zotavení (zásada přiměřenosti)
- princip individuality (zásada individuálního přístupu)
- princip konkrétního směřování (zásada specifičnosti)
- princip progrese (zásada postupnosti)
- princip systematického přístupu (zásada systematičnosti)
Princip zatížení a zotavení (zásada přiměřenosti)
Abyste se při tréninku dočkali pozitivních výsledků, je potřeba zatížit určitou svalovou skupinu nebo energetický systém. Princip zatížení se vztahuje, jednak k jednotlivým tréninkovým jednotkám a jednak k celému tréninkovému cyklu. Ke zlepšení zdatnosti však dochází až ve fázi zotavení. Proto je nedílnou součástí sportovního tréninku regenerace.
Princip individuality (zásada individuálního přístupu)
Je potřeba ušít plán na míru. Tréninkový plán není universální, má-li fungovat u Vás, musí být navržený dle Vašich individuálních dispozic. Vyvarujte se tedy útržkům tréninkových plánů, kterými je zaplavený internet.
Princip konkrétního směřování (zásada specifičnosti)
Jasně a přesně si stanovte kam má Váš trénink směřovat. Vytyčte si a pojmenujte ty nároky, které budou s tréninkem souviset.
Princip progrese (zásada postupnosti)
Je zapotřebí, aby trénink kráčel vpřed. Trénink musí být adekvátní vaší aktuální adaptaci na zátěž. V praxi to znamená, že zásada postupnosti přidává na objemu, intenzitě respektive obojím. Zvyšuje se množství úseků, zkracují se intervaly odpočinku mezi nimi a umocňuje se intenzita. Princip progrese je dlouhodobý tréninkový proces.
Princip systematického přístupu (zásada systematičnosti)
Výsledků se dá dosáhnout i nahodilým způsobem, ovšem cesta nahodilého tréninku velmi často vede ke stagnaci. Máte-li pevně dané cíle, musí být i pevně daný tréninkový plán. Pokud si ráno hodíte mincí, abyste se rozhodli, zda tento den trénovat či nikoliv, brzy zjistíte, že Vašemu tréninkovému úsilí chybí progrese.
Odborná literatura:
Carmichael, Ch. a kol. Rozhodující jízda
Dovalil, M. Sportovní trénink
- « Předchozí
- 1
- 2
- 3