Kdo nezná přístav, do kterého se chce plavit, tomu není žádný vítr příznivý III. díl

Chcete se věnovat triatlonu? Postavit se na start olympijské trati či dokonce zdolat trať ironmana? Hlavně si upřímně odpovězte na otázku: „Proč to chci dělat nebo dělám?“ Zejména vaše motivace předurčí dosažení cíle.

Motivace (termín pochází z latinského slova „motus“ = pohyb) je „hybná síla“ lidského chování, na jehož počátku stojí motiv, tedy pohnutka zaměřená na uspokojení určité potřeby. Ta může vycházet z nedostatku (např. pociťujeme prázdnotu/smysl života) nebo naopak přetlaku (např. pociťujeme potřebu odreagovat se od stresu, vybít vztek…). Sport (triatlon nevyjímaje) naplňuje u jednotlivců přitom navíc také specifické potřeby jako např. potřebu soutěžení (být na bedně je super), sebezdokonalování (chci na sobě pracovat), sebepřekonávání (nejde to, ale půjde to), ale také potřebu určitého životního stylu (prostě být in), potřebu osobního statusu (všichni tam byli, taky jsem tam byl), potřebu nezávislosti a individuality či potřebu zvýraznění sexuality (není nad vysportované tělo).

Dosažení cíle je přitom spojeno s časovým aspektem: krátkodobý cíl lze dosáhnout ve dnech, střednědobý v měsících a dlouhodobý se počítá na roky (Filip Ospalý: „K ironmanu vede aspoň pět let tréninku“). Dosažení cíle lze posuzovat také vzhledem na realizovatelnost: realistické s 40 – 60 % dosažitelností či alibistické s 10 % dosažitelností, kde vidina předsevzetí byla mnohem silnější než vůle a vytrvalost.

Nevzdávejte to!

Rozhodli jste se pro triatlon (běh, plavání, kolo…) a tato myšlenka ve vás vzbuzuje příjemný pocit. Je to dobrý začátek. Jedno z pravidel totiž je, že bychom neměli dělat sport, který nás nebaví. Dejte si postupný a reálný cíl, který je možné splnit. Ne nadarmo se říká, že „ve dvou se to lépe táhne“. Vždy je tak příjemnější trénovat s někým dalším, zažívat společná dobrodružství a navzájem se motivovat. Dobrý trenér vás naučí správnou techniku, budete se zlepšovat, což také motivuje a vede k cíli. A nakonec: nevzdávejte to. Každá cesta má překážky a křižovatky…

CVIČENÍ:
Představte si, že jedete autem z bodu A do bodu B. Když řídíte, díváte se dopředu hlavním oknem (budoucnost, cíl), občas se podíváte i do zpětného zrcátka (minulost). Pokud byste sledovali jen zpětná zrcátka, do cíle rozhodně nedojedete a s velkou pravděpodobností i nabouráte.

Každý dobrý řidič musí mít ve své výbavě potřebné řidičské dovednosti a schopnosti (schopnost koncentrace pozornosti, schopnost zvládat své emoce, vytrvalost, odhad, dodržování pravidel…). Každou cestu je dobré si naplánovat: jak dlouho potrvá, co budu potřebovat na cestu k cíli, na co se musím připravit…Cestu k cíli nám může zjednodušit navigace (=trenér J). V průběhu cesty zažíváme

pocit radosti (jede to dobře), ale také překážky či objížďky. Pokud jsme nedorazili do cíle, může to znamenat že buď nejsou naše řidičské schopnosti kvalitní nebo jsme někde sešli z cesty.

Jaký cíl jste si ve sportu stanovili vy? Jaké „řidičské schopnosti“ máte? Umíte dobře plánovat?

PhDr. Soňa Haluzová (1965) vystudovala jednooborovou psychologii na MU v Brně. Celoživotně se věnuje forenzní psychologie a jako hobby psychologii sportu. Fandí sportu, a jak jinak, triatlonu obzvlášť.

Related Post