Triatlonová řídítka, aneb jaký typ zvolit?

Typů triatlonových (časovkářských) řídítek je celá řada, stejně jako značek, které samotná řídítka produkují. Taky jste se někdy sami sebe ptali, jaký řídítka jsou pro mě ty nejlepší? Odpověď v tomto článku asi nenaleznete, ale pokusím se nastínit, jaké jsou současné trendy v této oblasti. Dříve si ale vysvětlíme názvosloví, které se v následujícím textu vyskytuje. Triatlonová řídítka se nazývají „aerobar“ a ty se skládají ze základních tří komponentů: base-bar (plochá řídítka zakončená brzdami), clip-on aero bar (tzv. klacky nebo hrazda) a područky (replacement pads). Správná kombinace těchto tří komponentů je věda a vyžaduje osobní zkušenost. Záleží i na samotné výkonnosti a ambicích závodníka jakou kombinaci zvolit.

Nebudu se zabývat samotnou historií triatlonových řídítek, vývojem a diskuzí o účinnosti. Jejich benefit je nezpochybnitelný. Ohledně materiálu razím jasné pravidlo, pakliže něco 100% funguje, mají to všichni ze špičky.

Co je současný trend v řídítkách? Současným trendem jsou řídítka typu „monocoque“ tedy jednolitá řídítka, které až na malé detaily není možné nastavit. Řídítka Vám prostě musí sednout – ani touto kapitolou se nebudu zabývat. Jen při koupi podobných věcí nesmíte hledět na krásný design, ale praktičnost, která bezpochyby chybí.

Konečně tedy k jádru pudla – současnost TT řídítek, aneb učíme se od špičky! Base-bar je vodorovný, karbonový s aero brzdovými pákami na konci řídítek. Base-bar je profilovaný a z čelního pohledu má často tvar kapky – lepší aerodynamické vlastnosti. Sem tam ve vyskytuje specifické tvarování (Argon-18), přesto drtivá většina značek je zastánce vodorovného tvarování.  Důležité ale je, aby byl base-bar řešený tak, aby područky šly vypodložkovat přídavnými podložkami (aero-bar bracket kit). Bez této možnosti lze správného fittingu dosáhnou jen stěží.

Područky – područkám bych věnoval velkou pozornost. Minimalistický trend bych zde neaplikoval, velká plocha područek Vám zaručí variabilitu i komfort, navíc nehrozí při nerovnostech vypadnutí loktů z područek.

Aero-bar clip-on (hrazda). Samostatnou kapitolou je tvarování aero tyčí. Zde musíte opravdu zvážit individuální potřeby. Aero-barů je nesčetné množství od rovných (dosavad používal Frederik Van Lierde 3T, či Normann Stadler), přes mírně klopené (Kienle – Profile Design T5) až po profilované (Jan Frodeno Zipp).                 Vidíte tedy sami, že asi nejde říct, jaký profil aero-baru zvolit. Dalším důležitým bodem (pakliže to hrazda umožní) je samotná rozteč – jak daleko je dobré mít ruce na hrazdě u sebe? Opět se jedná o velmi individuální fitting. Extrémní posed má cyklistka Tony Martin, který má ruce v hrazdě zcela u sebe. Z triatlonistů je to pak Belgičan Marino Vanhoenacker. Na druhou stranu Lance Armstrong v dobách svého působení v triatlonu měl područky pod lokty dost od sebe. Dalším významným nastavením je klopení řídítek (mírně dolů – Stadler, Faris-Al Sultan) v dnešní době negativní klopení je spíše oldschool než novodobý trend. Drtívá většina profi závodníků má ruce ve vodorovné pozici, i přes různé tvarování hrazdy. Někteří závodníci mají pozitivní sklon hrazdy. Extrémním příkladem by mohl být TJ Tollakson. Pozitivní klopení zastávají v belgickém triatlonovém týmu UPLACE (Romain Guillaume, Bart Aernouts).

Tak co máte jasno, která hrazda je vhodná? Důležitým faktorem je vaše výška těla, pakliže patříte mezi vytáhlé jedince, možnost nastavení hrazdy a vypodložkování područek je pro váš správný fitting důležité. Pakliže jste spíš menšího vzrůstu, můžete uvažovat i monocoque, či méně variabilního nastavení hrazdy. Věnujte, ale značnou pozornost této problematice. Kombinace aerodynamiky a komfortu je klíčovým faktorem pro úspěšné absolvování cyklistické části triatlonu

Related Post